Možná jste si někdy říkali, že byste nejraději přeskočili určité části matematiky. A asi jste se s tím nesetkali jen u jedné části, ale hned několika a převážně vždy ve chvíli, kdy vám počítání moc nešlo, a hlavně nedávalo vůbec smysl.
Když mi bylo patnáct, užívala jsem si své první brigády u prodeji zmrzliny a začínala v kavárně. Netrvalo dlouho a měla jsem na starost zaučování ostatních u zmrzliny. Teď si možná říkáte, co tohle má společného s matematikou. Ale nebojte, dostaneme se k tomu.
Samotné zaučování mě velmi bavilo, ráda jsem se seznamovala a pomáhala každého provést, tím čím potřeboval. Po určité době se začala opakovat jedna a ta samá situace, proč to nakonec spoustě lidem nevyšlo, a buď nakonec nebyli ani přijatí nebo se dlouho u prodeje nezdrželi.
Bohužel se stávalo, že často nevěděli spočítat, kolik stojí třeba tři zmrzliny dohromady. Když už to spočítali, lidi jim zaplatili například dvoustovkou a nastávala další stresová situace, když nevěděli, kolik peněz vrátit.
Ano, byli to lidé, kteří měli minimálně patnáct let, měli buď ukončenou základní školu nebo byli v deváté třídě. Mladí lidi, kteří se chtěli aktivně zapojit do společnosti.

● Jak můžou počítat třeba Pythagorovou větu ve škole, když vlastně neumí bezpečně sčítat a odčítat?
● A jak se asi musí cítit, když teď kvůli základním počtům nejsou úspěšní?
Dnes už vím, že je možné, aby tito lidé se naučili pouze mechanicky dosazovat čísla do vzorečků, ale není možné, aby tématu porozuměli a mohli dojít k hlubšímu pochopení. Zároveň nikdo z těchto lidí neměl rád matematiku. Divím se? Ne. Nedivím se, že v tom nenacházeli radost. Jejich učení bylo založené na vnější motivaci.
Někdo by mohl říct, že mohli používat kalkulačku. Ano, to sice mohli a někteří to dokonce zkoušeli, ale nenašel se nikdo, kdo by se v tom cítil dobře. Zároveň to nebylo efektivní a lidé v řadě byli netrpěliví, protože čekali dlouho.
Nakonec i s kalkulačkou lze dělat chyby, i s ní potřebuji umět hrubý odhad, abych odhalila případné chyby. A k tomu potřebuji umět základní operace, bez těch se jednoduše nehnu z místa.
Pravděpodobně jste se s tím i vy někdy setkali, že vám třeba někde špatně něco spočítali, vrátili nebo to přes příliš dlouho trvalo. A možná i vám počítání v běžném životě trvá déle, než byste si přáli. Samozřejmě záleží, zda se jedná o jednorázovou záležitost – přece jen jsme, jak se říká „jenom lidi“ anebo je to každodenní záležitostí.
Na tomto velmi jednoduchém příběhu, jsem vám chtěla ukázat, že opravdový základ matematiky je velmi důležitý. Ano, můžete se věnovat deskriptivní geometrii a nepotřebujete k tomu umět derivace a integrály a naopak. Ale bez základního kamene matematiky, kterou využíváme v každodenním životě se nám prohlubování znalostí bude dělat velmi těžce.
Přirovnala bych to ke stavbě domu. Osobně bych nechtěla stavět zdi bez pevných základů.

Proto, nechme děti zkoumat základ matematiky tak dlouho, jak potřebují. Nechme je opakovat stále dokola, když chtějí, protože díky tomu se jim bude jednoduše navazovat na složitější učivo a budou mít pevný základ, který budou využívat celý život.

Děti si často rády hrají na obchod. Nám to někdy může připadat nekonečné a pořád stále dokola, přitom je to skvělá příležitost, aby si děti rozšiřovaly jejich dovednosti.
Trénují mezi sebou komunikaci, navozují a udržují tím často svá přátelství a trénují na to, aby jednou mohli své zkušenosti vyzkoušet v reálném světě.
Nejdříve děti chápou, že za určitou věc mají zaplatit peníze. Často jim stačí jakoukoliv korunu nebo bankovku vyměnit za určitou věc. V momentě, kdy už dítě zvládá počítat, nabízí se nám skvělá příležitost trénovat počítání. Klidně začínáme pouze s korunami a dvoukorunami. Náročnost volíme vždy podle toho, kde se naše dítě nachází.
Hra by měla být stále hrou a nejdůležitější je, aby byla zachována radost ze hry. Pokud dítě nechce, určitě nenutíme! Děti rády zkouší to, co vidí u nás a jestliže jim poskytneme třeba i reálné peníze (nejen natištěné nebo plastové) jejich motivace zase o něco stoupá. A tak je možné, že díky tomu, vaše dítě s vámi bude dlouhý čas počítat a nakupovat.

Velmi motivující je pro děti chodit reálně nakupovat. Nechme děti jednoduché věci zkoušet nakoupit sami. Kromě toho, že natrénují a zvládnou se s druhými domluvit, osamostatnit i tady můžeme trénovat matematiku.
Nechme děti předem spočítat, kolik mají zaplatit a nechat je si na to připravit peníze. Pokud nemáme přesně, nechme je zjistit, kolik mají dostat vráceno. I tady platí, abychom to nepřepálili a bylo pro děti počítání zábavou. Taky je vést k tomu, aby si spočítali a zkontrolovali, kolik vráceno skutečně dostali a zda je to správně.

Některé děti velmi rády vyrábí, šijí, tvoří. Nechte děti něco vyrábět a v rodině nebo známým nechat prodat. Nechte je tvořit svůj podnik a učit se chápat, co všechno se může skrývat za vydělanými penězi.
Ze začátku to může mít jednoduchý směr, něco vytvořím a prodám. U vyššího levelu můžeme děti nechat vést záznamy, kolik, čeho a za kolik prodali. A zjišťovat celkové výdělky. Ještě u většího stupně se nám nabízí začít řešit náklady a u starších dětí třeba i představu, kolik si za určitý čas vydělají.
Tohle téma vám nabídne spoustu dalších témat k rozhovorům, přemýšlení a bude děti vést k jejich počáteční finanční gramotnosti. Děti u toho trénují nejen samotné počítání, ale také se učí přehledně zpracovávat data, dělat hrubé odhady a mají možnost si začít uvědomovat reálnou hodnotu financí.
Určitě nemusíte jít teď rychle s dětmi dělat všechny tipy, které jsou výše. Zkuste se spíše na své děti naladit, a tipy vyzkoušet až na ně přijde čas. Nejde nám tady o kvantitu, jako o kvalitu a budování pozitivního vztahu s matematikou, ale především i vašeho vztahu s vašimi dětmi a jak společně strávit kvalitní čas.
A proto dělejte jen ty části, které vám i dětem budou příjemné a budete z nich mít společnou radost. Pak to bude mít ten největší efekt pro všechny strany.
S radostí z matematiky
Gábi